Interview o mě

Ahoj. Já jsem Daniel.

To sice nezní příliš originálně, ale je to naprostá pravda. Jednou mě oslovil zajímavý člověk, tedy já, a chtěl se mnou udělat interview. Položil mi pár otázek, o které bych se chtěl s vámi tady podělit.

Jste programátor?

Bože ne! Jeho cena na trhu práce neustále klesá.

A jste vývojář?

To už je blíže k pravdě.

Po chvilce ticha…

Můžeš mi k tomu k tomu říct více?

Sice jsem nevěděl, že si tykáme, ale dobře. Narodil jsem se jako člověk, vývojářem jsem se teprve stal. Ale sfárat každý den do hlubin kanceláře, prasit si ruce nepříliš čistým kódem… to už mě tak netankuje.

Máš IT vzdělání?

Ne, ty?

Jak jsi se dostal k tvorbě webu?

Pracoval jsem jako ekonom ve státním sektoru. Jediné, co na té práci bylo cool, byla schopnost tehdejšího náměstka přijmout mladé ucho, které mělo textilní vzdělání, a to na pozici ekonoma. Naproti mě seděl linuxový programátor, který se staral o platformu. Vydržel to tedy jen chvilku, protože neustál nutnost vyplňovat formulář i na to, když musel použít toaletu.

A jelikož „opička vidí, opička dělá“, zavedli jsme diskuzi na webové stránky. Nevěděl jsem o co jde a tak jsem začal „seznamovat“ články na téma webu (Google jsem tehdy ještě nepreferoval). Narazil jsem na zlatý standard v podobě webu jakpsatweb.cz. Tam jsem se rozhodl, že provedu svůj první digitální pokus o plagiátorství v podobě „CTRL+C & CTRL+V“.

Takže jsi se rozhodl dělat internetové stránky?

Od toho mě dělilo ještě šest let. Kdybych se do toho opřel už tehdy, mohl jsem teď někde na Maledivách uskrávat Raa[1]. Chvilku jsem ještě sám sebe přesvědčoval, že jsem dobrý ekonom, ale už v té době se ukázalo, že mám blíže k lidem než číslům. Obrátil jsem se tedy na svého známého a šel jsem dělat překladatele do německého jazyka k jednomu psychologovi. Práce to byla přinejmenším pestrá. Už mezitím jsem si udělal živnostenský list, abych mohl dělat webovky.

Pak jsem se přesunul do Českého statistického úřadu, kde jsem strávil několik let a sbíral cenné zkušenosti. Ty jsem poté mohl uplatnit v Mall.cz, kde jsem dodnes.

A děláš webové stránky i teď?

Živnostenský list jsem už zrušil. Je velmi obtížné „běhat do více kopců“. Realita je tvrdá, ale existuje jen málo jedinců, kteří dokážou provozovat úspěšně více jak jednu věc. Já k nim nepatřím, ale ani se za to nestydím. Rozhodl jsem se pracovní část svého života věnovat jedné činnosti, takže na ostatní snahy mi nezbývá příliš času a ani necítím, že bych byl o něco ochuzený. Našel jsem si místo, kam patřím.

Proč jsi začal blogovat?

Já mám potřebu psát. Mám chuť dávat svoje myšlenky na místo, kde si je může někdo přečíst, zasmát se a případně i inspirovat. I když doufám, že tohle není jen jeden z další řady blogů, do kterého budu přispívat jen příležitostně.

Kam tě to tedy táhne? Co tě motivuje?

Řekl bych, že práce s lidmi. Je to moje nejoblíbenější činnost. Baví mě koordinovat činnosti mezi projekty a lidmi, kteří na nich mají pracovat. Ale ne ve smyslu projekťáka nebo tak. Hodně se ve světě businessu mluví o projektech, milestonech, deadlines, targetech a podobných věcech, ale málokde se přemýšlí, jak se budou cítit ti, co to mají ve skutečnosti dělat a co to pro ně vlastně znamená. To je podle mě slabé místo v mnoha firmách. Tak dlouho se firma honí za čísly, až se začne honit po lidech, kteří díky jejím nepříliš duchaplným rozhodnutím už dávno přešli ke konkurenci. A možnost si zahrát playstation není zrovna benefit, který to vyřeší.

Co je pro tebe v práci důležité?

Mít alespoň čátečně kontrolu nad vlastním časem; možnost se rozvíjet, aniž by to někomu přišlo ztrátové; čučet chvíli do zdi bez zbytečné obavy kolegů, jestli mám nebo nemám co na práci. Pocit vlastní kontroly je velmi důležitý a dává lidem jasno v tom, že jsou na tom správném místě.

Chtěl by jsi na závěr čtenářům něco sdělit?

Budu rád, když si najdete chvilku a pravidelně se budete vracet. Já vás sice přímo nesleduji, ale to stejné nemůžu říct o Google Analytics. Tenhle blog nepíšu jej kvůli potřebě ukojit svůj spisovatelský chtíč.

A v případě netradičně zvýšené úrovně nebo obavy o mé myšlenkové procesy mě najdete taky na Twitteru.


  1. Raa je tradiční nápoj z mízy kmenu kokosové palmy, který se, vedle sladkého černého čaje ozdobeného plátkem citrónu, podává na Maledivách. Žádné Mojito zde oficiálně nanajdeme. Alkohol je na Maledivách tabu. Mohou jej nalévat jen v turistických resortech zaměstnanci, kteří jsou například z Indie. ↩︎